Focení dětiček
14. září 2011 v 21:47
|
Focení dětí
Po dlouhé době přidávám zase pár foteček a to z focení mých již tříletých dětí Aničky a Matýska :-) (ostatní ve fotogalerii "Děti" )
Těhulka
27. května 2011 v 20:04
|
Různé
Již po několikáté jsem měla čest fotit "těhulku". Tentokrát jsme fotili jak venku, tak uvnitř a pár fotografií můžete shlédnout v mé galerii "těhotenství".
Černobílá
8. dubna 2011 v 22:09
|
Různé
Vytvářím novou fotogalerii s názvem "černobílá fotografie". Proč černobílá, když dnes už se dá fotit barevně a barvy jsou přece krásné a výrazné a vyvolávají spoustu emocí? Dobrá otázka a jakou mám odpověď? Černobílá se mi líbí. Když se podívám do rodinného alba, když jsem byla malá a tenkrát se fotilo jen černobíle, tak mi tam ta barva vůbec nechybí a někdy mám pocit, jako bych si prohlížela nějaké staré umělecké dílo a barva by tomuto dílu ani neslušela. Další důvod proč mám ráda černobílou fotografii je, že schová spoustu nesladěných prvků. Například při fotografování více lidí, kdy každý je oblečen různobarevně a ne všechny barvy k sobě ladí a na fotografii barevné to není prostě "ono". V tomto případě volím radši úpravu do černobílé, protože to skryje veškeré barevné odlišnosti ale obraz a jeho smysl zůstane zachován.
Dále volím černobílou, protože je elegantní. Někdy se nabízí, zvýraznit tu černobílou nějakými barevnými detaily. Je to celkem líbivé a populární, hlavně tedy u svatebních fotografií, kdy se zanechá barevná kytice nevěsty a vše ostatní se převede černobíla. Bohužel ale ne všem fotkám černobílá sluší. Například si neumím v černobílé barvě představit západ či východ slunce nebo panorama určitých krajin. Naštěstí se dá v dnešní době barevná fotografie převést do černobílé pomocí různých programů v počítači a tak si člověk lehce vyzkouší, jak by to v té černobílé vypadalo a poté rozhodne, zda použije spíše barevnou či právě tuto zbavenou barev....
Dominikánská republika
22. března 2011 v 21:52
|
Dovolené
Dovolená snů neboli "ráj na zemi" - tak bych nazvala svou poslední dovolenou v Dominikánské republice. Krásné, dlouhé a rozsáhlé pláže plné toho nejjemnějšího bílého písku a nádherně zabarvené moře, které vás dostane svou tmavě modrou, světle modrou, tyrkysovou a ještě i jinou nepopsatelnou barvou. Prostě nádhera.
Popisovat Dominikánskou republiku tu podrobně nebudu, na to jsem našla naprosto skvělý odkaz, který si dovoluji přiložit:
http://www.ct24.cz/cestovani/destinace/51718-dominikanska-republika/
Zkusím však popsat jiné věci, které mě velice zaujaly. Kromě hotelu a hotelových služeb proběhlo vše naprosto bez problémů. Dominikánští obyvatelé, kteří pracovali na hotelu byli velice milí a ochotní a kdykoliv jsme cokoliv potřebovali, vyšli nám maximálně vstříc. Nic pro ně nebyl problém a vše řešili s úctou, úsměvem a velikou ochotou.
Teď však mluvím pouze o místních, kteří se pohybovali pouze na hotelu. Jak je to mimo resort, to popsat nemohu, protože jsme se nikam sami nevydali. Jejich život jsme pozorovali z autobusu, když jsme jeli někam na organizovaný výlet a zjistili jsme, že spousta domorodců žije ve velké chudobě v různých chatrčích, nebo "v nečem", co bychom nazvali u nás garáží.
Bohatší domorodci mají domečky, baráky a někteří i vily, které jsou však obehnané velikou zdí a na všech oknech mají mříže. Ale říkám, moc jsme toho z vnitrozemí neviděli a tak třeba někde dál je to jiné.
Po dvou absolvovaných výletech a pozorování jejich dopravní situace jsme usoudili, že půjčit si vůz a projet Dominikánskou republiku "na vlastní pěst" by bylo asi dost obtížné. Značek jsme moc nezaregistrovali a většinou měl přednost ten, kdo byl na křižovatce dřív nebo ten, kdo měl větší vůz a toto vše bylo doprovázeno neustálým troubením. Auta jezdili se značkami, ale spousta i bez značek a myslím, že to tam nikdo moc neřeší. Domorodci tam jezdí i na střechách aut, když se nevejdou dovnitř nebo na valník a na motorkách zásadně bez helem. Silnice nic moc, ale byli jsme rádi, že vůbec po nějaké jedeme. Jakmile však zajedete za brány resortu, je vše jinak. Všechno je krásně upravené, všude kolem samé kokosové palmy a krásná zeleň až se před vámi objeví krásný a moderní hotel a když ho projdete a obejdete bazén, který se nachází v obrovské palmové zahradě, tak dojdete na obrovskou pláž s bílím pískem a už si můžete jen vychutnávat ten zvuk Atlantického oceánu a zárověň se můžete kochat jeho různými modrými barvami.
Co bylo moc zajímavé přímo v Punta Caně, kde jsme přistávali a následně i pobývali, tak bylo jejich letiště. Budova bez dveří, střecha postavená ve stylu tamnějších chýší z listů kokosových palem a víceméně co šlo, bylo stavěno z nějakých jejich přírodnin. Při vstupu žádný problém, žádné čekání jen na nás čekaly domorodci, snažící se vydělat nějaký ten dolar hraním na různé "hudební nástroje" a zpěvem.
Co nás velice zaujalo bylo sundavání kokosů z opravdu vysokých kokosových palem. Nikdy jsme nepřemýšleli nad tím, že by je sundavali. Já jsem si třeba myslela, že je nechají dozrát a opadat a pak je jen posbírají a je to. Ale není to tak. Nedozrálý kokos se sbírá kvůli dobrému a velice zdravému kokosovému mléku. Dozrálý - již zdřevnatělý - kokos se sbírá pouze na kokos jako takový. Celý proces jsme pozorovali z balkónu a i ho zdokumentovali. Přišel hotelový "zahradník" s jakýmsi lanem, který ovázal kolem kmenu palmy.
Na pásu kolem pasu měl připevnětou mačetu a v pantoflíčkách šplhal až nahoru k těm kokosům a to tím způsobem, že si lano posunoval po kmeni a na tom laně měl zavěšenou pouze jednu svou nohu. Když jsme se zasoustředili na to jeho lano, tak žádný velký uzel na něm udělaný neměl a vlastně se po tom kmeni pohyboval, jako by to lano ani nepotřeboval. Na vrcholu vyndal mačetu, osekal veškeré kokosy a slezl zase hezky dolů. Vše posbíral do kolečka a jel je prodávat na pláž. My jsme měli tu čest jedno naprosto čerstvé kokosové mléko ochutnat, protože si nás všiml, že ho fotíme a měl z toho takovou radost, že nám jeden kokos prostě jen tak dal.
Mléko mělo nespecifickou chuť, ale bylo osvěžující a bylo ho dost pro dvě osoby.
Shrnutí: Prostě a jednoduše to byla neopakovatelná atmosféra střední Ameriky - volnost, pohoda, jejich krásné rytmy a hlavně jejich "Maňana". Je málo míst, na které bych se ráda vrátila, ale na tohle se kdykoliv ráda vrátím.
Pár dalších fotografií z dovolené naleznete v galerii ve složce " Dominikánská republika"
Závěr
5. března 2011 v 21:43
|
365 dní za objektivem
Tak a je konec! Uteklo to jako voda celý rok je za námi. Fotit jsem se snažila opravdu každý den, i když někdy to opravdu nevyšlo, tak jsem použila fotografii z předchozích dní. Na některých fototgrafiích se podílel i můj manžel, obzvláště na těch, na kterých jsem já osobně. Focení mě bavilo od začátku hodně a můžu s jistotou říct, že teď na konci mě baví ještě víc. Zkoušela jsem, mazala jsem (a ne málo) a taky četla spoustu návodů a příruček jak a co fotit nejlépe. Za celý tenhle rok focení, jsem získala spoustu nových poznatků a zkušeností a vím, že mám ještě hodně velké rezervy, které se budu snažit v jakémkoliv volném čase doplnit. Fotit rozhodně nepřestanu a i když sem nebudu dávat fotografie každý den, tak se sem přece jen občas koukněte, protože hodlám fotit stále a se svými fotografiemi se budu s vámi dělit i nadále. Proto uvítám i jakoukoliv kritiku jak na stránkách přímo, nebo jako zprávu autorovi.
Děkuji všem, co pravidelně i nepravidelně prohlíží mé stránky :-)
P.K.
Zde hledá